Generátor UUID

UUID má několik verzí, každá s různými vlastnostmi: • v1: Založeno na čase a ID uzlu, uspořádané, ale může uniknout informace • v3: Založeno na názvu a jmenném prostoru, používá MD5 hash • v4: Zcela náhodně generované, nejčastěji používaná verze • v5: Založeno na názvu a jmenném prostoru, používá SHA-1 hash, bezpečnější než v3 • v6: Vylepšená verze v1, časová část uspořádána ve velkém endianu, vhodnější pro řazení • v7: Nová verze založená na Unix časovém razítku, kombinuje časové pořadí a náhodnost

Vyberte nejvhodnější verzi podle použití: • Potřeba bezpečnosti: Vyberte v4 (náhodné) nebo v5 (název založený na SHA-1) • Potřeba řazení: Vyberte v6 nebo v7 (založeno na čase a snadno řaditelné) • Potřeba determinismu: Vyberte v3 nebo v5 (stejný vstup vytvoří stejný výstup) • Potřeba výkonu: Vyberte v1 (rychlé generování) • Speciální hodnoty: NIL (všechny 0) nebo MAX (všechny F) pro hraniční případy

UUID v4 je zcela náhodné, vhodné pro většinu aplikací. v3 a v5 jsou deterministické, stejný název a jmenný prostor vždy generují stejné UUID, vhodné pro konzistentní mapování. v1, v6 a v7 obsahují časové informace, za určitých podmínek mají pořadí.

v1, v6 a v7 obsahují časové informace, ale zpracovávají je různě. v6 vylepšuje problém s časovým řazením v1, v7 používá Unix časové razítko pro jednodušší časové pořadí. Pokud potřebujete UUID řaditelné podle času generování, v6 a v7 jsou lepší volbou.

v1 může odhalit čas generování a informace o uzlu (MAC adresa). v4 je zcela náhodné, nejlepší volba pro citlivé na soukromí. v3 používá MD5 hash, méně bezpečné než v5 s SHA-1. NIL a MAX jsou pevné hodnoty, neměly by být použity v bezpečnostních scénářích vyžadujících jedinečnost.

UUID se hlavně používají tam, kde je potřeba globálně jedinečný identifikátor: distribuované systémy, primární klíče databází, identifikátory relací, názvy souborů, API tokeny atd. Výběr správné verze může optimalizovat výkon, bezpečnost a organizaci dat.